Češi a Němci
Je pár dní po prezidentských volbách. Předvolební kampaň přinesla také, pro mě naprosto nepochopitelně, téma Benešových dekretů a „odsun“ Němců. Proto jsem si dovolil uveřejnit přepis článku od Františka Rozhoně, který vyšel v roce 2001 v Obraně Národa.
Je to na téma „odsunu“ jeden z nejpovedenějších postřehů, které jsem kdy četl a proto se s ním chci podělit s vámi. Podepisuji každé slovo, které František Rozhoň napsal.
Úvodem citát: „První usedlosti v nížinách Čech a Moravy, což je dnešní Česká republika, byly původně osídleny germánskými kmeny, známými jako Bójové (Bojers). Jména oblastí jako Boehmen (Bohemia) a Bayern (Bavaria) jsou také odvozeny od Bójů (Bojers). Během pátého a šestého století do těchto nížin přišly a usadily se slovanské kmeny z oblasti Ukrajiny. Bojové se odstěhovali směrem na západ do oblasti známé jako Bayern (Bavorsko), ale také zůstali v kopcích a hornaté oblasti Českého lesa (Boehmerwald), které je včetně Bavorského lesa (Bayrischer Wald), části rozsáhlejší kopcovité oblasti. Tyto dvě oblasti byly rozděleny pouze politickými hranicemi. Bavorsko a Čechy byly samostatnými královstvími až do roku 1918. Všichni původní usedlíci z oblasti českého lesa byli vyhnáni v letech 1945/46, protože byli německého původu.“ Takto stručně a zkresleně byly podány české dějiny při jedné přednášce během semináře Society for German-American Studies and affiliated institutions na St. Olaf College, New Ulm, MN, 22-25. Dubna 1999. Přednáška mluví o Benešových dekretech z let 1945/46, že „umožnily vraždění sudetských Němců bez soudu“, a končí patetickou výzvou, aby český národ nalezl správné řešení.
Až příliš často se dnes opakují podobná slova o historické vině českého národa vůči Němcům za „odsun“. Dílka podobná výše uvedenému mi připadají, jakoby vyšla z dílen proslulých partajníků dr. Josefa Goebbelse nebo Andreje Alexandroviče Ždanova. Nejsem sice historik, ale mám hlavu k přemýšlení, a vysoká škola mě naučila hledat v literatuře. Řekne-li v této souvislosti někdo „První usedlosti v nížinách Čech a Moravy, což je dnešní Česká republika, byly původně osídleny germánskými kmeny známými jako Bojové (Bojers)…“, pak to na mne za prvé působí jako účelová propaganda, protože s odsunem nemá faktickou souvislost. Za druhé takovýto „dějepisec“ s vysokou pravděpodobností nemá pravdu. Mám v knihovně Dějiny z roku 1906 i z konce 20. století. Všechny se shodují v tom, Bójové byli kmenem Gallů, Celtiků čili Vlachů, kteří přišli kolem roku 388 před Kristem z Gálie (nynější Francie) vyrazili do jižní a východní Evropy a osvojili si velká území. Teprve když Bojové pozbyli svou někdejší bujarost a národní sílu, prodrali se sem germánští Markomané vedeními náčelníkem Marobudem. Marobud byl vychován na dvoře římského císaře Augusta a své znalosti římské státní organizace a římského vojenství využil při vytváření kmenového svazu (říše), jehož jádro bylo v českých zemích. V lidské historii lze asi vždy říci, že nějaký národ odněkud někam přišel a ty původní obyvatele třeba vyhubil. Historici Ameriky i dnešního Izraele by mohli vyprávět, že…
Sporné je to i se slovem Sudety. Jsou autoři, kteří tvrdí, že mohou doložit, že sémantický základ slova „Sudety“ znamená ve staré keltštině označení Čech a s Němci to nemá z hlediska jejich genese v tomto prostoru „Sudet“ nic společného.
Obdobné je to s počtem německých obětí údajného českého řádění v době odsunu. Těm číslům se obvykle říká statistika a Winston Churchill prý kdysi řekl něco ve smyslu: „Které statistice věřím? Jen té, kterou si zfalšuji sám.“ Éra protektorátu Böhmen and Möhren, nebyla jen kdesi citovaná „protektorátní pohodička a plné hospody“. To byly také potravinové náhražky a šmelináři, stanné právo a heydrichiáda, šibenice v brněnských Kounicových kolejích, střelnice na lidi v pražských Kobylisích a Terezín. Terezín, to nebyli jen židé a gheto. Terezínská Malá pevnost, to byla také jedna velká policejní věznice pro Čechy. Podle čísel, které mám k dispozici, zahynulo za druhé světové války násilně 360 tisíc českých občanů, civilistů, a nebyli to zdaleka jen židé a komunisté.
Obraťme konečně pozornost od celku k alespoň jednomu detailu. Cituji z novinového výstřižku: „V poledne 18. Června 1945 zastavil na přerovském nádraží transport několika stovek karpatských Němců, kteří byli v prosinci 1944 evakuováni před frontou do Rumburka a po osvobození se vraceli domů na Spiš. S vysvětlením, že musí „prošetřit nacisty“, nechal důstojník Obranného zpravodajství Karol Pazur vyvést z vlaku 265 náhodně vybraných lidí. Pak si vyžádal od velitele transportu sedmnáctého pěšího pluku, který se vracel z pražské přehlídky, dvacet samopalníků. Ti Němce nejdříve okradli a večer je eskortovali do nedalekých Lovesic. Na Pazurovu žádost sehnal starosta Lovesic Antonín Mikloš sedmadvacet mužů s krumpáči a lopatami. Průvod potom pokračoval na blízké návrší Švédské šance, kde muži do jedné hodiny po půlnoci vykopali dva metry hlubokou a sedmnáct metrů dlouhou jámu. Zadržení se museli svléknout do spodního prádla, postavit čelem k jámě a vojáci je postupně stříleli. Exekuci, která trvala do půl páté, padlo za oběť 71 mužů, 120 žen a 74 dětí.
„Ženy vesměs plakaly,“ vyprávěl o tom později lovosický občan A. Kubík. „Jedna měla dokonce dvě děti v náručí, jedno jednoroční, druhé asi tříleté, a u hrobu prosila, nevím zda česky nebo slovensky, aby nejdříve zastřelili její děti a potom ji. Voják, který se za ně stavěl, ji okřikl slovy „mlč“, načež ji střelil do týla. Žena s dětmi spadla do hrobu. Vzápětí nato prošel podél hrobu poručík Pazur. Posvítil si a střelil i ty dvě děti, které dosud živé plakali.“
Počet obětí i jejich výběr připomíná lidickou tragédii, když jako odvetu za atentát na Heydricha bylo v Lidicích pobito 192 mužů, v koncentračních táborech později zahynulo 59 žen a 88 dětí.
Poválečné Československo stanovilo přesné datum (někdy těsně po 9. Květnu 1945), do kdy bylo možno zločiny podobné výše popsanému ospravedlnit květnovou revolucí, pozdější zločiny byly normálně trestné. Otázkou je, jak důsledně se trestalo. Za masakr u Přerova byl vyšetřován Karol Pazur. Hájil se mimo jiné slovy, že plnil svou „vlasteneckou povinnost“ a že „jeho aféra“ má poškodit komunistickou stranu. Přes intervence samotného Reicina byl v červnu 1949 odsouzen Nejvyšším vojenským soudem v Praze na dvacet let – hlavní zásluhu na výjimečném verdiktu měl nesmlouvavý žalobce Anton Rasla (pozdější politický vězeň). V roce 1952 Pazura amnestoval Klement Gottwald, v šedesátých a sedmdesátých letech patřil masový vrah coby místopředseda Svazu protifašistických bojovníků k významným protagonistům oslav výročí osvobození.
Proč v podobných případech nezasahovala účinně policie? Během okupace většina slušných policistů od policie odešla nebo byla poslána do koncentráku. A ti, kteří zůstali, možná měli zájem, aby se stalo, co se stalo a vraždění Němců, včetně těch, kteří na ně ledacos věděli, vítali. Dalším faktorem bylo též infiltrování policie komunistickými agenty, kteří měli za úkol podobné akce ne potlačovat, ale organizovat a provádět a přitom vybírat vhodné Němce a získávat je pod slibem záchrany „ze spárů davu“ ke spolupráci.
Takže situace byla velmi složitá a vinit z ní národ a ne skutečné viníky je záměrná demagogie. Mluví se zdánlivě velmi otevřeně, ale nikdo neříká, KDO vlastně vraždil. Říci Češi, či Slováci, je podle mne velice „marxisticky vyspělé“ a vychytralé, jako říci, že Únor 1948 a Samet si zorganizovali Češi a Slováci. Takovéto formulace nejsou vyjadřováním pravdy a skutečných událostí. To je polopravda zavádějící a záměrně odvádějící od pravdy. Pamatuji z vyprávění známých a příbuzných, že podobné akce organizovali především konfidenti, pomahači, udavači a jiní dobrovolní spolupracovníci okupační moci. Ti si na poslední chvíli, už po válce, dělali novou tvář a proto zabíjeli ty, kdo by jim později mohli dokázat jejich zrádcovství za války. A nejen to, zabíjeli i nevinné děti a ženy ne jen proto, aby ukázali svoje „hrdinství“, ale také aby se dostali ke zlatu a majetku svých spoluobčanů. Dokázali využít poválečného chaosu k bezpráví. Ti tvořili často jádro tak zvaných rudých Gard. To, že se komunisté zasadili o jejich nepotrestání v době před rokem 1948, a hlavně to že ostatní povolené politické strany a tisk to tak nechaly být, bylo podle mne dalším krokem ke vzniku ruského protektorátu ČSSR.
Soudit podle „davu“ národ nelze, jde-li o dav tisícový a národ milionový. V každém národě se najdou hrdlořezové, kteří chtějí těm, kteří s nimi nesouhlasí, „uřezávat krky“.
Vraždy Němců po válce byly obyčejné zločiny – a přesto zůstaly nepotrestány. Společnost se tvářila, že se nic nestalo. Po listopadu 1989 zločiny komunistů zůstaly nepotrestány – a společnost se tvářila, že se nic nestalo. Nikdo nepotrestal, a to byl krok k tomu, aby vznikl stát, který sice oficiálně si zakládá na právu, ale který je dodnes bezprávní. Kolik dnešních českých a slovenských politiků mělo tatínky či strýčky, kteří byly napřed fašisty, pak vrahy nevinných a posléze komunisty?
Zdravím všechny slušné Čechy i Němce. Dnes s námi manipulují globalisté a český ani německý národ se k tomu nemůže v referendu vyjádřit. Dnes se nemůžeme diletantsky šťourat v historii, které může zdůvodňovat nějaké nároky na „Lebensraum“! Dnes jsme na jedné lodi.
S pozdravem
Musíme si pomáhat!
František Rozhoň