plk. Josef Černota

   Protože se docela rád „hrabu“ v historii, narazil jsem nedávno na muže, vojáka, který byl hrdinou a mužem s velkým „M“. To, co jsem se o něm dočetl a co chci zprostředkovat i vám, je pro mě skutečným ztělesněným chlapáctví a vojáctví. Osoba Josefa Černoty na mě působí dojmem chlapa, kterého i přes jeho menší vzrůst, v rovném boji prostě neporazíte. Takový ten houževnatý bojovník s tvrdou ránou, který si nenechá nic líbit a v hospodské rvačce bude házet popelníky tak dlouho, dokud svého nepřítele nezdolá. Tak na mne působí duch. plk Josefa Černoty.

 

   ČERNOTA Josef se narodil 1.8.1916 v Břeclavi. Otec Josef Černota (1880-1950) byl řezbářem. Pracoval jako dělník. Za války se dostal do zajetí, vstoupil do čs. legií v Rusku. Po válce se věnoval trhovému obchodu. Matka Josefa roz. Pokorná (1881-1972) obstarávala domácnost a malé hospodářství.

                               

   Rodina vlastnila rodinný domek. V rodině byly dvě děti. Starší sestra Štěpánka (nar.1912) byla švadlenou. Mladý Josef vychodil v rodišti obecnou školu a 3 třídy měšťanky. Děti vyrůstaly ve vlasteneckém prostředí. Obě cvičili v Sokole. Josef pěstoval gymnastiku a sporty všeho druhu včetně boxu. Tyto záliby jej provázely celý život. Vyučil se krejčím a po vyučení pracoval v továrně u firmy Baťa, nejprve ve střihárně a později ve skladu. Po Mnichovu přišlo jeho rodiště do německého záboru a tou dobou žil Josef se svými rodiči. V té době docházelo k incidentům s německou mládeží a německými ordnery. Po jedné bitce, kde došlo ke zranění se záležitosti chopila německá policie. Josefovi nezbývalo, než uprchnout do Protektorátu a opět začala práce u firmy Baťa na výkopu Baťova kanálu v Halenkovicích. Ježto nepodal opční žádost, dostal předvolání k voj.odvodu do německé armády. Aby se vyhnul policejním obtížím a vojenské službě v německé armádě, začal organizovat svůj přechod do Polska. Domluvou s čs. železničáři při přejezdu vlaku vyskákala skupina utečenců na polském území z vlaku. V Krakově vstoupil do čs. voj. jednotky a 28.7.1939 odplul lodí CHROBRÝ do Francie a prošel výcvikem v cizinecké legii v posádce El Aricha. Dne 26.9.1939 byl presentován do čs. armády v Agde. Byl zařazen ke kulometné rotě ppl.2. Prošel poddůstojnickou školou. Jako velitel družstva TK se účastnil bojů na frontě ve Francii. Po příměří 13.7.1940 přeplul lodí do Anglie a sloužil u 2.praporu ve Walton Hall. Prodělal řadu armádních kurzů a postupně dosáhl hodnosti rotného. V roce 1942 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly a vyslán 5.11.1942 na STS-26 do Skotska. O měsíc později prodělal výcvik v seskoku padákem. V polovině roku 1943 byl povolán na STS-46 Chicheley Hall a byl zařazen do operační skupiny WOLFRAM. S touto prodělal řadu speciálních výcviků.

   Dne 3.7.1943 odletěl letadlem na základnu SOE do Bari a na čs. vyčkávací stanici Laureto.

S operační skupinou WOLFRAM byl vysazen z 13./14.9.1944 do Beskyd. Matka nebyla postižena, otec byl totálně nasazen v Německu a Štěpánka byla vězněna v KT z politických důvodů..

   Po válce se stal důstojníkem z povolání. Z armády byl propuštěn v hodnosti štábního kapitána v roce 1950.

   V dalších letech pracoval v manuálních povoláních, později vystudoval stavební průmyslovku a pracoval v Břeclavi u podniku Povodí Moravy. V roce 1965 byl povýšen na majora výsadkových vojsk. V roce 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty.

 

 

Následující řádky jsou výtahem z knihy Červené barety od Jiřího Šolce:

 

   Na jednom z posledních cvičení za mé služby u výsadkových jednotek jsme se vrátily do  jejich kolébky, tam, kde v roce 1947 začínaly, do VVT Mimoň. Našeho velitele to sem nostalgicky přitahovalo a terén byl také skvělý, a tak když to všechno dobře dopadlo a skončilo, rozhodl se pozvat mezi nás Josefa Černotu, který v nedaleké Mimoni sedlačil jako traktorista JZD. Tehdy byl major Černota stále ještě mezi výsadkáři Pojmem, který se ústním podáním předával z jedné generace vojáků na druhou. A bylo jich od té doby hodně, nejméně patnáct, ale občas se po večerech, hlavně když vojáci nadávali na ten bordel, že chtěli být výsadkáři a místo toho se z nich dělají pěšáci, vzpomínalo na zlaté časy parašutistů, když jim velel Černota. Já jej do té doby znal jen z vyprávění a papírů. Po svém nástupu do funkce jsem při likvidaci starých restů nalezl spis, ve kterém ředitelství ČSD protestovalo a stěžovalo si na zdržení rychlíku Liberec – Praha o celou jednu hodinu, které nastalo po té, co vedle tratě, při projíždění vojenským prostorem, vybuchla obrovská nálož. Strojvedoucí okamžitě zastavil, načež se rozpoutala šílená palba z kulometů a samopalů, dopadaly ruční granáty v podobě dělobuchů. Do vlaku vnikli vojáci v červených baretech a s načerněnými hubami, prošli vlakem a zmizeli v blízkém lese. To bylo jedno z cvičení úderné roty, která připravovala parašutisty pro přepady, léčky a podobné lahůdky z oboru vojenské taktiky v nepřátelském týlu. Jejím velitelem byl Josef Černota. Na slamnících se o něm vyprávěly celé legendy. Třeba o tom, jak ve volném čase vzal ze skladu bedničku ručních granátů a vyzval pár hochů, kteří se právě povalovali na kavalcích, aby si šli s ním zahrát. Ze zvědavosti se okamžitě přidali. Zavedl je na louku pod lesem, rozdělil na dvě skupiny, rozehnal je a na vzdálenost sta metrů od sebe hráli „na zaháněnou ostrými ručními granáty. Šlo o to, kdo koho zažene dřív do lesa. Když nastupovali důstojníci k raportu a zahlédli na Černotově stole kožený obušek, škrtící lanko a pistoli, věděli, že je zle. A také bylo.  On do vězení neposílal, ani do domácího. Trestal hned na místě, jako moje máti, ale Josef tak činil různými údery hranou dlaně, a to uměl zatraceně dobře. Prostě velitel výsadkového vojska nebo jeho náčelníka štábu nikdo neznal, ani o nich neslyšel, ale jméno Černoty se neslo ještě po patnácti letech kasárnami parašutistů jako dobrý duch zašlých starých časů. Takže jsem byl zvědavý.

    Když velitel přivezl v gazíku prošedivělého chlápka menší, ale sporé postavy a s výrazným moravským nářečím, byl mi okamžitě sympatický. Seděl, popíjel svoji porci vína, mnoho toho nenamluvil, ale zřejmě pro něj nebyl návrat mezi výsadkáře tak snadnou záležitostí, jak jsme si představovali. My mu chtěli udělat radost, ukázat, že jsme na něho nezapomněli, ale podcenili jsme, že čas ještě nezacelil bolavé jizvy po ranách křivd a nespravedlnosti. Ví Bůh, že ani jeden z nás, co jsme tam u toho táboráku seděli a dívali se na něho, jsme neměli s jeho osudem nic společného. Byli jsme všichni o generaci mladší. On to jistě také věděl, ale nedalo mu to, aby nám na závěr, způsobem jeho vlastním, nedal přátelskou lekci a neukázal, za co stojíme.

   Řekl asi tolik, že nás všechny učil skákat a střílet. Že jsme každý majorem či podplukovníkem a on je zapomenutým a odloženým vojákem, který se však vojákem stále cítí. Načež nás vyzval, ať si to s ním rozdáme. Já byl předem rozhodnut jeho výzvy neuposlechnout, protože jsem očekával, že to bude sebeobrana, v níž byl vyhlášeným borcem. Nebyla. Josef vyskočil na stůl, na jedné ruce udělal dvanáct kliků a zeptal se, kdo to dokáže. Nikdo se o to ani nepokoušel. Ukázal nám, že po téhle stránce stojíme ve srovnání s ním za málo.  

   Když jsme se loučili, dal mu náš starej červenej baret. Ať má nějakou památku na své výsadkáře až pojede domů, na Moravu, ať se zastaví v Prostějově. J. Černota se potutelně usmíval a řekl:

   „Víš co, Franto, nech si ten baret. Až budu nějakej chtít a potřebovat, tak si pro něj k tobě do kasáren přijedu a vemu si ho i se strážným.“

 

 

Vyznamenání:

1940 Československý válečný kříž

1944 Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie

1944 Československá medaile za zásluhy II. Stupně

1945 Československý válečný kříž

1945 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem

1945 Československá medaile za zásluhy I. Stupně.

 

Ve zkratce:

 

Č E R N O T A Josef narozen 1.8.1916 v Břeclavi

národnost: česká

původní povolání: krejčí

vzdělání: základní

po roce 1945 byl členem KSČ

otec: Josef ČERNOTA

matka: Josefa POKORNÁ

stav: ženatý

do května 1939 pracoval jako krejčovský dělník u různých

konfekčních a stavebních firem

V květnu 1939 odešel ilegálně do zahraničí přes Polsko do Francie

 

2.8.-25.9.1939 služba v cizinecké legii

26.9.1939 presentován v čs. armádě ve Francii odtud Anglie a Itálie

postupně zastával tyto funkce:

- velitel družstva TK

- velitel tankové čety

přemístěn k II. odboru MNO pro zvláštní úkoly

prodělal výcvik sabotážní

konspirativní

bojový

padákový

radiový

tělesný

pro navádění letounů

září 1944 vysazen v prostoru Beskyd, jako zástupce velitele skupiny WOLFRAM

květen 1945 přemístěn k II. oddělení MNO v Praze, jako šifrovací důstojník

instruktor bojové zdatnosti a učitel boje zblízka ve Vojenské akademii v Hranicích

září 1947 velitel výcvikové, později úderné roty 71 .výsadkového praporu

Zákupy - Stráž pod Ralskem

září 1950 velitel padákové balící stanice Boreček u Mimoně

propuštěn do zálohy

V následujících letech pracoval jako řidič, pomocný dělník, seřizovač textilních stavů, skladník v Mimoni a jejím okolí.

Major výsadkového vojska v záloze

 

Zde odkaz na dokument o skupině Wolfram, včetně výpovědí Josefa Černoty:

https://www.youtube.com/watch?v=u4ZrlBvX8mM